ŠLOVICKÝ DENÍK

Do Šlovic zavítal na sklonku léta roku 1926 putovní fotograf z Plzně, jenž během pouti nabízel obyvatelům zhotovení portrétů i společných fotografií. Před hostincem se během odpoledne sešlo několik desítek lidí a fotograf zde pořídil několik skupinových snímků místních obyvatel.

Podle dochovaného zápisu obecního kronikáře se mezi fotografovanými nacházel také vysoký muž v dlouhém tmavém kabátě a širokém klobouku. Stál údajně přímo uprostřed skupiny, avšak nikdo z přítomných jej neznal jménem. Někteří tvrdili, že jej zahlédli již několik dní před poutí v okolních lesích, jiní byli přesvědčeni, že přišel od řeky společně s pocestnými.

Fotograf všechny pečlivě rozestavil a několikrát upozornil, aby po dobu expozice zůstali zcela bez pohybu. Nikdo si nevšiml ničeho neobvyklého a práce pokračovala až do večerních hodin.

Skutečné překvapení přišlo až o několik dní později při vyvolávání skleněných desek. Na jednom ze snímků zůstalo uprostřed skupiny nápadně prázdné místo. Ostatní lidé stáli přesně tak, jak si pamatovali, jako by mezi nimi skutečně někdo byl, avšak postava vysokého muže na fotografii zcela chyběla.

Fotograf měl událost vysvětlovat vadou citlivé vrstvy nebo nešťastnou chybou při vyvolávání. Přesto jej samotného výsledek natolik znepokojil, že nabídl pořízení nové fotografie bez nároku na odměnu.

Když se však následující den lidé na stejném místě znovu sešli, neznámý muž již v obci nebyl. Nikdo si nedokázal vybavit, kde přespal ani kterým směrem odešel. Několik svědků dokonce tvrdilo, že si až zpětně uvědomili, že s ním během pouti nikdo nemluvil déle než několik vět.

Událost se stala námětem četných hospodských debat. Mladší obyvatelé ji považovali za pouhou fotografickou chybu, zatímco starší lidé doporučovali věc dále nerozebírat. Jeden z nejstarších občanů měl tehdy pronést větu, kterou kronikář pouze stručně zaznamenal: „Ne každý, koho lidské oko spatří, musí zůstat zachycen i na skle.“

Samotná fotografie byla po dlouhá léta uložena v hostinci jako zajímavost. Když se po několika desetiletích připravovala výstava starých snímků obce, nebyla již nalezena. Zda byla ztracena, zničena nebo se dostala do soukromých rukou, se nikdy nepodařilo objasnit.