ŠLOVICKÝ DENÍK

Po více než třiceti letech služby odešel do zaslouženého důchodu dlouholetý hajný Jaroslav Novák. O správu rozsáhlých lesních porostů nad Šlovicemi se nyní stará jeho nástupce Vaška Mašíčka, který se do našeho regionu přistěhoval během letošního roku.

Místní myslivecký spolek nového kolegu oficiálně přivítal během podzimního honu. Přestože je pro většinu obyvatel zatím novou tváří, mezi myslivci si rychle získal oblibu. „Je vidět, že les zná opravdu dobře. Stačí pár minut v terénu a okamžitě ví, kudy zvěř pravidelně táhne,“ shodují se členové spolku.

Mašíček o sobě prozradil, že většinu profesního života působil na Moravě, kde spravoval několik honiteb. Přesnou lokalitu však příliš nerozvádí. Podle jeho slov vystřídal během let více revírů a nejraději vzpomíná na horské lesy, kde trávil většinu času v terénu.

Zajímavostí je jeho záliba v historii myslivosti. Vedle moderních kulovnic se věnuje také střelbě z historických palných zbraní a účastní se různých ukázek tradičních mysliveckých dovedností. Podle kolegů dokáže poutavě vyprávět o vývoji loveckých zbraní i způsobech hospodaření v lesích před několika staletími.

Starosta obce přiznal, že před přijetím nového hajného chtěl získat reference z jeho předchozího působiště. „Obrátili jsme se na obec, kterou uvedl jako své poslední bydliště. Překvapilo nás, že si tam na pana Mašíčka nikdo nevzpomínal. Nakonec jsme zjistili, že se tam zřejmě zdržoval jen velmi krátce. Proto jsme dali hlavně na osobní doporučení a vlastní zkušenost,“ uvedl starosta.

Po několika měsících spolupráce však nelituje. „Ukázalo se, že jde o mimořádně schopného člověka. Je pracovitý, ochotný pomoci komukoli a navíc má smysl pro humor. Myslím, že do našeho kraje dobře zapadl,“ dodal.

Samotný Václav Mašíček přiznává, že nejraději pracuje v době, kdy většina lidí ještě spí nebo se už vrací domů. „Les je nejkrásnější za úsvitu a těsně po setmění. Právě tehdy člověk pozná, co se v něm opravdu děje,“ říká s úsměvem.

Podle členů mysliveckého spolku není výjimkou, že vyráží do revíru ještě před svítáním a domů se vrací až dlouho po západu slunce. Díky tomu se mu již několikrát podařilo odhalit černé skládky, poškozené posedy nebo pytlácké oko, které by během běžné denní kontroly snadno unikly pozornosti.

Místní obyvatelé si nového hajného pochvalují také pro jeho ochotu poradit turistům nebo pomoci ztraceným houbařům. Přesto někteří říkají, že se s ním setkávají zvláštně často právě v okamžicích, kdy se les zahaluje do šera. Sám Václav Mašíček se tomu pouze usměje. „Večer je v lese klid. Člověk má čas přemýšlet,“ odpovídá.

Lesy nad Šlovicemi tak mají nového správce, který podle všeho přináší nejen bohaté zkušenosti, ale i neobvyklý vztah k historii zdejší krajiny. Jak sám říká, některé příběhy ukryté mezi starými stromy podle něj ještě zdaleka neřekly poslední slovo.